Státní úředníci se dohodli s církevními úředníky, že se nebudou dál soudit o Svatovítskou katedrálu. Konečně uznali, že tato památka patří všemu lidu země České. Budou ji spravovat společně. Nakonec se i dohodli, že návštěvníci budou muset za prohlídku nejpamátnějšího a nejpietnějšího centra české státnosti platit. Všichni, až na lidi věřící v katolického Boha.

Když jsem to slyšel, nevěřil jsem vlastním uším. Nejde o nic jiného, než o neoprávněné zvýhodňování části návštěvníků na Pražském hradě, které je v rozporu se zákonem.

Pominu otázku, jak pozná chrámová ochranka kdo je pámbíčkářem a kdo turistou. Že půjde na prohlídku v čas mše a namočí si prstíky do svěcené vody? Nebo bude držet v ruce nějakou modlitební příručku?

Tato záhada nebyla osvětlena. Pochybně, ale budiž. Důležitější je, že je zvýhodňována skupina lidí, která, bude li se chtít pomodlit, může jít do desítek jiných center pro obcování s Bohem, které má katolická církev po Praze. Nemusí kvůli tomu jít do Svatovítského chrámu. Pokud si k tomu chrám sv. Víta vybere, ať zaplatí, jako každý jiný. Na Svatovítskou chrámovou realitu si proto musí posvítit úřad pro hospodářskou soutěž.

Budou li z placení věřící vyjmuti, musí v tom případě být z placení vyjmuti i občané České republiky, nebo lidé, kteří se prokáží, že mají českou národnost. Protože Hradčany se Svatovítským chrámem jsou pro Čechy jedním z nejposvátnějších občanských míst české státnosti, spolu s horou Říp. Pokud Čech vstupuje do Chrámu sv. Víta, není klasickým turistou, ale člověkem připomínající si význam a hloubku českého majestátu a tradice Je to návštěva, která nemá o nic menší duchovní rozměr, než povídání si věřícího s Bohem na tomto místě.

Jaroslav Doubrava