Nemohu zapomenout na neděli 7.2 tr. Bylo pár minut po půlnoci, kdy se opět, v poslední době až příliš často, rozezněly poplachové sirény ohlašující, že k nám zavítal nezvaný a nebezpečný host. Ohnivý kohout. Tentokrát se pustil do jednoho z rodinných domků. Situace v té chvíli byla o to vážnější, že se jednalo o neobývanou polovinu dvojdomku nacpanou neuvěřitelným množství různé veteše. Byla napěchovaná v domku doslova až pod střechu.

Na tuto noc nemohu zapomenout, protože se stala projevem velké mezilidské solidarity a obětavosti, kde je dnes, v až hystericky tržním prostředí, podceňována. Přitom solidarita byla vždy tím, co zachraňovalo národy, a bylo základním pilířem budoucnosti.

V onu mrazivou noc na místo přijela vozidla Hasičského záchranného sboru. Ti zanedlouho požářiště předali dobrovolným hasičům Telnice, Libouchce a Chlumce.

Přál bych všem salonním kritikům činnosti „dobrovolníků“, kteří pochybují o nutnosti dobrovolných malých hasičských sborů, aby byli na místě, jako jsem byl já.

Měli by vidět v mrazu deset hodin trvající koncert součinnosti dobrovolnických hasičských sborů prokazující jejich připravenost a výcvik. Nejenom práce s dýchacími přístroji je velmi náročná. Přesto nebyl jediný, který by jí odmítl.

Hrozilo zřícení stropu. Vzpomínám na okamžiky jako tento: Zakazuji vstup do přízemí a po poradě s ostatními veliteli rozhodujeme o otevření střechy a vyházení hořícího hrabicí. Bez jakéhokoli odpočinku okamžitě odkládají chlapi dýchací přístroje a nastupují na nové pozice. Pomoci přijíždí i družstvo liboucheckých žen. Je to pro nás překvapení, ale také vzpruha.“

Chtěl bych, jako starosta obce, všem kolegům a kamarádům upřímně poděkovat za tu obrovskou práci, kterou odvedli a zachránili tak sousední domek. Jsem přesvědčen, že má li starosta kterékoli obce takovou oporu, takovou zálohu lidí kdykoli připravenou pomoci má o moc starostí méně. Všem patří jim nejen poděkování, ale i úcta.

Kolegyně, kolegové, kamarádi, díky vám za pomoc.

Jaroslav Doubrava, starosta Telnice